Facebook Twitter Youtube

pátek 24. března 2017

Jak koupit lístky na Machu Picchu

Pokud je vaším snem se jednou podívat na Machu Picchu, jeden ze světových divů postavený Inky před dávnými časy, možná víte, že peruánská vláda omezila počet návštěvníků za den a kvůli tomu je nutné si vstupenky koupit dlouhé měsíce dopředu, jinak je víc než možné, že na místě budou vyprodané.


Oficiální webové stránky jsou MachuPicchu.gob.pe provozované peruánskými úřady. Lístky se dají koupit i u jiných prodejců, ale s patřičnou gringo přiřážkou k už tak dost vysokým oficiálním gringo cenám pro návštěvníky. Domácí mají ceny i více než o polovinu nižší.

Machu Picchu

Nezapomeňte, že každý lístek je vázán ke konkrétnímu jménu a číslu pasu!

čtvrtek 23. března 2017

Březnové Bruggy a čokoláda

Loni na podzim jsem uviděli akci Ryanairu a říkám si "Hm, Charleroi, to bych se mohl podívat do Brugg, jezdím tam autobus flibco". Narychlo jsem zkontroloval weby a zjišťuji - 45 minut na přestup do autobusu, to by mohlo jít.


Po nákupu této letenky, která byla mimochodem první na letošní rok, minulý listopad ještě letím do Dublinu a při letu tam, letadlo mešká 90 minut. To trochu zneklidním. E-mailem se ptám flibca, co s tím - oni prý že to nevadí, můžu jet dalším autobusem. Ten ale jede až za 2 hodiny. Nebylo by zrovna příjemné ho zmeškat. Už teď očekávaný příjezd do ubytování byl na 22:30...

Place de Brugges v neděli odpoledne ve chvíli,kdy poprvé a naposledy vykouklo slunce.

V sobotu odpoledne jsem sebral a vyrazil na Ruzyni (Havla psát nebudu, to by znělo fakt divně). Počasí fakt nic moc. V televizi varovali před silným nárazovým větrem s možným přesahem ve vichřici. Doma jsem ještě kontroloval web letiště a zatím se létá. Jen co se dostanu před barák, skropí mě náhodná dešťová přeháňka, a to jsem si vzal s sebou batoh zn. proteču během 5 minut.


středa 22. března 2017

Konec února v Maroku: Shrnutí

Na konci února jsem poprvé zavítal do Afriky. Navštívil jsem Maroko. To je v únoru je krásné. Celé se zelená a je zaplaveno stovkami žlutých a oranžových kvítků. Příjemně jarní teploty kolem 20°C navíc přejí turistice. V létě si tam neumím představit chodit pod tím rozžhaveným pouštním sluncem.


Na návštěvu Maroka jsem měl týden. Většinu z dvou dnů mi sežraly přelety. Do Maroka jsem se dostal kombinací nízkonákladových letů (cca 140 €):
  • Praha - London Stansted - Fez,
  • Marrákeš - London Stansted - Praha.

Palmeraie v Marrákeši

Pro Maroko jsem si naplánoval tento itinerář:
Ubytování jsem si zajistil dopředu s Booking.com. Ve vnitrozemí je pokoj na noc doslova za pusu - ceny začínají už na 10 €, na pobřeží Atlantského oceánu už je to horší, zde jsem se s pokojem nedostal pod 40 €.

Tato cesta naštěstí probíhala poklidněji než návštěva Istanbulu, ačkoliv nemůžu říct, že by na mě nezkoušeli nejrůznější triky. V Maroku je oblíbený trik s jídlem - restaurace nemají jídelní lístek s cenami a neznalým turistům, kteří si předem nedomluví cenu, chtějí poté za jídlo naúčtovat aspoň 100 dirhamů (cca 260 Kč a taky 2x-3x víc, než je tam běžné).

Jak bylo? Přečtěte si fotoreportáže:
10 hodin v Londýně
Přílet do Fezu
Fez
Volubilis
Rabat
Casablanca
Marrákeš
Cesta zpět domů

Navíc jsem sepsal pár rad a tipů pro ty, kteří se chystají vydat do Maroka:
Cestování v Maroku vlakem
Jak na taxíky v Maroku
Jak nakupovat v Maroku
Jazyky v Maroku
Nejlepší aplikace pro cestování po Maroku

pondělí 20. března 2017

Konec února v Maroku: Cesta zpět domů

28. února 2017: Už den předem jsem hledal informace, jak se v Marrákeši co nejlépe dostat na letiště. Taxíky jsou sice na každém rohu, ale jakmile vidí domnělého zápaďáka, hned zapomenou na slušné vychování....


Taky jsem se podíval, jestli na letiště náhodou nejede nějaká MHD. Z náměstí Jemma el-Fna prý na letiště jede každou půlhodinu autobus za 30 dirhamů. Ale musím k němu dojít 1,5 kilometru pěšky. Dále jsem vygooglil, že dobrá cena za těch 6 km taxíkem v Marrákeši je 50 dirhamů.

Hned co jsem se dostal do pro auta dostatečně široké ulice, oslovil mě první taxikář, když uslyšel, že chci jet na letiště, řekl mi, že tam pojede za 100 dirhamů (260 Kč za 6 kilometrů). To jsem si nenechal líbit se slovy, že ani v Evropě bych tolik neplatil, chvíli diskutujeme a nakonec souhlasí s 50 dirhamy. Ale to až potom když zjistí, že vím o autobusu. A vzhledem k tomu, že mě po minulých dnech docela bolí nohy, jsem rád, že nemusím jít další kilometr k autobusu).

Letiště v Marrákeši při východu slunce

Konec února v Maroku: Marrákeš

Pondělí 27. února 2017: Ráno v Casablance jsem vstal časně, před sedmou ráno, přesně tak, abych stihl odjezd vlaku v 8:50 na druhé straně města. V hotelu v 7 ráno měla být snídaně. Spolu s dalšími cestovateli jsem sešel v 7 ráno dolů a po snídani ani vidu, ani slechu. Africký čas opět úřadoval. Po 20 minutách snídaně teprve dorazila na talíř. Byla ale vynikající.


Posilněn snídaní jsem se vydal směrem k nádraží Casa Voyageurs. V mobilu jsem hledal způsob, jak tam dojet místní MHD. Opět jsem narážel na nedokonalosti mapového pokrytí. Jako nejlepší možnost se jevila jet autobusem č. 19 z Place des Nations Unies.

Velbloudi v Palmeraie

Když jsem tam došel, našel jsem značku s piktogramem autobusu č. 19, ale po autobusu, lidech, kteří na něj čekají, nebo dokonce jízdním řádu ani nejmenší známka. Sebral jsem se tedy a zamířil k tramvaji. Ta sice podle Google Map nejela až k nádraží, ale určitě jede častěji.

V nedalekém automatu jsem si za 8 dirhamů koupil lístek a šel jsem na nástupiště. Jenže turnikety mě odmítaly pustit. Můj čerstvý lístek se jim z nějakého důvodu nelíbil. Nakonec mě na stanici pustil hlídač. Tramvají jsem se svezl několik stanic a, světe div se, jela až k nádraží. Je vidět, že Google Mapy mají v Maroku větší, než menší rezervy.