21. října 2016: V pátek dopoledne jsem přiletěl do Bangkoku. Při letu jsem toho moc nenapsal. Stačil jsem si všimnout, že všude až k Bangladéši bylo jasno, ale směrem na Thajsko se to víc a víc mračilo. Naštěstí k Bangkoku vydržely pouze lehké obláčky. Tak se snad období dešťů s Thajskem už loučí.
Dostat se z letiště do hotelu mi trvalo přes
tři hodiny - nejdřív důkladná pásová kontrola, kufr náhodou přijel včas a nevzal
to ani zkratkou přes žádné další město, vyhrál jsem svůj boj se směňárnami (zelená -
špatný kurz, fialová Siam - dobrý kurz) a vyřídil si thajskou SIMku s daty. Kamarádka mi doporučila operátora AIS. Za necelých 500 Kč (cca 4 dnů českého roamingu) jsem tu dostal na 30 dnů 4500 MB thajských dat a nějaké kapesné na volání.
Dlouho jsem nevěděl, jak je venku. Kamarádka z Bangkoku mi psala, že venku je "hot and humid :-D". Když jsem vystoupil na konečné nadzemky z letiště, tak jsem ji dal za pravdu. Venku je jako v prádelně, bez vánku. Nerozhoduje, jestli na slunci, ve stínu nebo je den či noc. Stále je stejně - jako v prádelně. Ty rozpálené ulice, v kterých se nepohne vzduch ani o píď a ještě do ní praží tisíce výfuků z klimatizací tomu moc nepomáhají. Navíc vejdu do vozu nadzemky - zima na svetr, vyjdu z něj - vedro k svlečení z kůže. To aklimatizaci rozhodně nepomáhá.
 |
| Bangkok z nadzemky |
Dlouho jsem nevěděl, jak je venku. Kamarádka z Bangkoku mi psala, že venku je "hot and humid :-D". Když jsem vystoupil na konečné nadzemky z letiště, tak jsem ji dal za pravdu. Venku je jako v prádelně, bez vánku. Nerozhoduje, jestli na slunci, ve stínu nebo je den či noc. Stále je stejně - jako v prádelně. Ty rozpálené ulice, v kterých se nepohne vzduch ani o píď a ještě do ní praží tisíce výfuků z klimatizací tomu moc nepomáhají. Navíc vejdu do vozu nadzemky - zima na svetr, vyjdu z něj - vedro k svlečení z kůže. To aklimatizaci rozhodně nepomáhá.
Odpoledne jsem strávil poznáváním krás Bangkoku. Namířil jsem si to do centra, v kterém teď ale je hodně omezení kvůli státnímu smutku.
Náhodou, dojel jsem tam autobusem. Takovým červeným, dost
staře vypadajícím, s velmi svérázně řídícím řidičem. V autobuse jsem neplatil
jízdné. Doteď to nechápu. Zpětně mě všichni thajští známí za jízdu autobusem obdivují. Je by do něj nikdo nedostal. Kdo může, jezdí si autem a radši si počkám půl hodinu, hodinu navíc v koloně.
Kus od Grand Palace (พระบรมมหาราชวัง) mě překvapili lidé rozdávající zdarma vodu i jídlo. Grand Palace je pro nethajce uzavřen. Možná vypotit ze sebe větu thajsky a být celý v černém, že by tam člověka pustili.
 |
| Takto vypadají červené autobusy v Bangkoku. |
Kus od Grand Palace (พระบรมมหาราชวัง) mě překvapili lidé rozdávající zdarma vodu i jídlo. Grand Palace je pro nethajce uzavřen. Možná vypotit ze sebe větu thajsky a být celý v černém, že by tam člověka pustili.
 |
| Wat Pho |
Pak jsem prošel Wat Pho (วัดโพธิ์) a přes řeku k Wat Arun (วัดอรุณราชวรารามราชวรมหาวิหาร). Jsou to nádherné chrámy plné pagod a malých i větších Buddhů. Ve Wat Pho se nachází opravdu velký
ležící Buddha a je plné květovaných vzorů. Wat Arun je naopak stavěný do výšky, plný figur a v jeho zadní části je dobré místo pro nákup triček a suvenýrů (ceny jedny z nejlepších, co jsem v Bangkoku viděl).
Poté jsem se vracel člunem řekou Chao Praya -
nejlepší část odpoledne - konečně vánek a chlad :-D
Večer jsem se potkal s kamarádkou. Vzala s
sebou i jejího bývalého šéfa. Společně jsme ochutnávali mořské plody, a nakonec
navštívil nákupní centru Asiatique umístěný na břehu řeky (svérázný mix matějské a tureckého bazaru). Vévodí mu velké ruské kolo.
 |
| Asiatique |
V sobotu brzy ráno jsem opět s kamarádkou vyrazil za objevování kouzel jihovýchodního okolí Bangkoku. Tentokrát s jiným jejím kamarádem a také autem. Nejdřív mě čekal bývalý královský palác Mrigadayavan (พระราชนิเวศน์มฤคทายวัน), kde jsem si vyzkoušel tradiční thajské oblečení, protože po včerejším pečení se v kalhotách jsem zvolil kraťasy a v chrámu mi půjčili černé sukno, do kterého jsem se musel zahalit po tradičním thajském způsobu; následovaný obědem na pláži a návštěvou mangrovů v národního parku v Pran Buri. Nakonec jsme zakončili den večeří s její rodinou.
 |
| Palác v Mrigadayavan |
 |
| S kamarádkou v Pran Buri. |
Zpáteční cesta do Bangkoku byla velmi dlouhá. Těch 150 km trvalo 3 hodiny, z toho hodina byla určitě strávená v kolonách nebo checkpointech a kolonách vzniklých kvůli nim. Vůbec tu na bezpečnost hodně dbají. Do každého obchodního centra se tu vstupuje přes bezpečnostní rámy, do metra také. U památek kontrolují sespodu auta, jestli pod niminení náhodou umístěna bomba.